Tak si tady sedím na „polici“ ve svém pokoji, kde spím a pracuji v našem novém bytě v Praze. Je to už týden, co žijeme v srdci Evropy. A ano, čtete to správně, v zásadě žiji na „polici“ (vestavná dřevěná postel dva a půl metu nad zemí, pod stropem vysokých pokojů starého činžovního domu) a to je jen jedna z těch bláznivých věcí, které právě teď žijeme.
Všechno naše krásné šílenství začalo těsně před Velikonocemi. Měli jsme tu nejúžasnější příležitost zažít velikonoční přípravu v nádherné zahradě jednoho z našich mentorů. Tam jsme zdobili vajíčka barvami z roztavených voskových pastelek, svíček, barevných per a barev. Za neustálého smíchu a se sluncem na tvářích jsme užívali okamžik této čisté kreativity a relaxace. Ostatním jsem ukázala, jak zdobíme vejce u mě doma - malými všelijak tvarovanými těstovinami, když se vaří v cibulových listech. Potom jsme popíjeli čaj s naším A.I.M. týmem a diskutovali o systému vzdělávání v různých zemích a o tom, jak funguje v současné situaci, o našich lekcích a dobrodružstvích, prostě o všem možném při tomhle našem malém rozloučení, protože další den byl dnem našeho stěhování.
Stěhování bylo plné radosti, vzrušení, úsměvů a příliš velkého množství zavazadel. Bylo opravdu těžké opustit místo, které bylo téměř 8 měsíců naším domovem a útočištěm. Už tehdy jsem měla pocit, že nás v Praze čeká něco skvělého. Není pochyb o tom, že přesun do třetího patra se všemi našimi věcmi byl výzvou z jiné dimenze, ale s velkou pomocí je možné vše. Po vybalení nás město přivítalo plameny zapadajícího slunce v oknech staroměstských budov. Neexistují žádná slova, která by popisovala ten pocit, když se na novém místě začnete okamžitě cítit jako doma.
A tím naše radost nekončila. Za pár dní byly všechny 4 pokoje našeho bytu zaplněny, a tak jsme získaly 2 nové spolubydlící - velmi milí kluci z Německa a Španělska, kteří se v Praze zajímají o studijní programy Erasmus. Jak by to mohlo být špatné, když máme nejlepší spolubydlící a nejlepší možný byt? Každý den je plný hudby, smíchu, nejlepšího možného jídla, když spolu vaříme a po dlouhých večerech si povídáme o všem a o ničem, o zemích, našich snech, zkušenostech a jazycích, vždy skončíme objetím na dobrou noc a přáním dobré noci ve všech možných jazycích jako jedna malá rodina.
Musím přiznat, že nyní je to ve srovnání s naším životem v České Lípě úplně jiné. Praha je mnohem větší než Česká Lípa a dostat se do nějakého širšího prostoru, jako je pole nebo les, za městem trvá trochu déle, přesto je zde spousta nádherných parků plných třešní a uprostřed řeka s několika krásnými ostrůvky. Atmosféra je také velmi odlišná, protože Praha je více mezinárodní. Kamkoli jdeme, slyšíme lidi mluvit všemi možnými jazyky a taková rozmanitost je úžasná, protože potkáváme spoustu studentů našeho věku studujících v rámci programů Erasmus a žijících na stejném místě jako my. Na druhou stranu, není tu tolik prostoru a příležitostí, kde se učit česky, ne jako v České Lípě, a už mi chybí naše venkovní týmové výlety někam do kopců nebo lesů ... Naštěstí jsme si již našli nové přátele a setkáváme se s dalšími novými lidmi, takže atmosféra Prahy je prostě úžasná a přináší nám každý den něco nového, jako jsou chutě nových jídel a všechny barvy ranního úsvitu …
Čtyři měsíce. Zbývají nám necelé čtyři měsíce našeho projektu v České republice. Co nám to všechno přinese? To nikdo neví. Ale já vím jistě, že se pokusíme žít to nejlepší z těch dnů.
Zdraví Vás Aušra
