Přesně před měsícem jsme se s Aušrou přestěhovali do Prahy.
Stále mám v mysli vtisknutý okamžik, kdy jsme na příštích šest měsíců opouštěli náš domov v České Lípě. Dobře si pamatuji, kolik jsme měli zavazadel a jak namačkaní jsme byli v autě. Pamatuji si, jak jsme dorazili do Prahy, a na okamžik, kdy jsme potkali naše dvě spolubydlící. V našem bytě vznikla atmosféra bezstarostnosti a sdílení. Jsme rádi spolu, při večeři, na procházkách, při organizování večírků, ale každý si zároveň užívá svůj vlastní prostor. Byl to měsíc velkých emocí a skvělé zábavy. Poznala jsem mnoho nových lidí. A také jsem potkala skupinu Italů, a když jsem s nimi, nestýská se mi tolik po mojí zemi a přátelích.
Nikdy jsem si ani nepředstavila, že bych mohla strávit posledních pár měsíců v Praze. Bylo to nečekané a příjemné překvapení. A opět se zde cítím jako doma. Usadila jsem se velmi brzy a mám pocit, že tu žiji už dlouho. Město má magický charakter a přesto je tak lidské. Můžete se snadno pohybovat městskou hromadnou dopravou a každé místo má svou vlastní charakteristiku a zvláštnost. Nemůžu se dočkat, až to všechno objevím, a hlavně se těším na znovuotevření muzeí a umělecko-kulturních festivalů.
Jediné, co mi chybí, je škola a možnost zažít šílenství školních chodeb plných studentů a setkat se s očima a úsměvy chlapců. Doufám přinejmenším, že před koncem školního roku bychom se mohli vrátit do školy, abychom zažili intenzivní emoce učení a opětovného růstu.
Brzy se uvidíme,
Alma.
