Podávám zprávu z prvního pracovního dne. Jazyková kavárna (Café des Langues) byla povedená akce, o tom není pochyb, ovšem, to by nebylo Lucembursko, aby se něco nepřihodilo po cestě.
Samozřejmě, že jsem neodolala nabídce podívat se na oblíbenou akci, kterou naše asociace pořádá. Plán zněl jasně, před pátou na vlakáči v centru. Kolegyně mě najde a pojedeme spolu. Ejhle! Kolegyně s tímto záměrem do centra vyrazila, jenže její autobus byl (jako vždy) zpožděný. Představa cesty někam na sever bez doprovodu mě vyděsila, ale nic se neděje, čirou náhodou jede druhý kolega také z centra, a ne z druhé strany, jak bylo původně v plánu. Dobře, záchrana.
Tak si jedeme, přestupujeme, už se blížíme, jenže zácpa je taková, že půlhodinový úsek jedeme snad hodinu. Naše časová rezerva se nebezpečně tenčí.
Hurá, jsme na místě, ano, někde, kdesi mezi Putscheid a Weiler, a mimochodem, jestli máte někdy v Čechách pocit, že jste na konci světa, tak jste ještě nic neviděli. Tak se koukáme kolem, načež se ptám, zda vyrážíme, protože už tak jdeme skoro pozdě. K mému překvapení můj kolega vůbec nevěděl, kudy se vydat. Jaká to nemilá prezentace naší asociace, když se k nám přidají dvě účastnice, a my nevíme, jak je na místo dovést. Ne, že bychom snad nevolali kolegyni o radu, neptali se kolemjedoucích nebo nezkoušeli GPS. Málo platné, když totiž na letáček někdo napíše Putscheid/Weiler, a vy zjistíte, že jedno město je do prava, druhé do leva a obě mají místo jménem „salle des fêtes“, legrace končí.
Tak co myslíte, dostali jsme se na místo konání? Nakonec jsme byli všichni vyzvednuti a dovezeni na místo, sláva! A naše opožděná kolegyně záhadně dorazila dřív než my.
Důležité ale je, že akce odstartovala (s minimálním zpožděním), že se sešlo možná 10 různých národností a mluvilo se 3 různými jazyky, neoficiálně několika dalšími. Lidi se socializovali, konverzovali a zlepšovali si své jazykové dovednost; taktéž i já.
.png)
